Další významné queer ženy historie! – druhá část

„Tohle za nás teda nebylo!“ Kolikrát jste na tuto větu již narazily? V komentářových sekcích na sítích nebo třeba v konverzaci se známými? 

I v dnešní době se můžeme stále setkávat s takovými tvrzeními, přestože nejsou pravdivá. 

V historii nebyli queer lidé vždy přijímáni společností a často se proto skrývali a lhali o své identitě či sexualitě. To mohlo vyvolat mylné představy a názory, že dříve tolik LGBT osob nebylo. Naší historii ale ve skutečnosti provází několik významných queer osob, které je třeba si připomínat.

A právě proto je na čase věnovat další prostor příběhům významných queer žen historie!

Sapfó 

Tato starořecká básnířka se údajně narodila na ostrově Lesbos.  

Už za svého života byla Sapfó zjevně oslavována. Na ostrově byly nalezeny mince s její podobiznou a z historie víme, že její tvorba ovlivnila mnohé antické postavy. Například řecký filozof Platón nazval Sapfó desátou múzou.  

Básnířka psala lyrické básně o lásce, touze a kráse, ve kterých často sdílela svou náklonnost k ženám. Vedla také dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni Afroditu a devět Múz. Některým ze svých žaček prý dokonce napsala svatební píseň. 

Přestože existovalo nejméně devět svazků její poezie, většina práce byla zničena. Ať už kvůli válkám, přírodním jevům nebo cenzuře křesťanských představitelů, kteří nechali díla spálit. 

Sapfó se z historie přesto odstranit nepovedlo, dnes je vnímána jako jedna z nejvýznamnějších představitelek řecké lyriky a z názvu jejího rodného ostrova bylo vytvořeno označení lesba popisující romantický zájem žen ke stejnému pohlaví. 

„Co je krásné, je i dobré, a co je dobré, brzy bude i krásné.“ 

Sapfó

Část její práce se našla v Egyptě, kde sloužily jako obaly pro mumie nebo na kouscích papyrusu (starověkého psacího materiálu).  

Kromě toho byla Sapfó také citována mnoha básníky, kteří tak přispěli k dalšímu zachování její tvorby. 

Gia Carangi

Gia je považována za jednu z prvních supermodelek na světě. 

V mládí žila ve střídavé péči poté, co se její rodiče rozhodli ukončit své manželství. V této době začala také experimentovat s návykovými látkami – které ji nakonec byly osudné. 

Ke kariéře v modelingu ji přivedla matka Kathleen, která ji navrhla vyzkoušet některou z možných agentur. Zanedlouho po odeslání svých portfoliových fotografií odjížděla do New Yorku, kde začala získávat pracovní nabídky.  

Na její prvním velkém focení se setkala s maskérkou Sandy Linter, která ji okamžitě zaujala. Z tohoto setkání vznikly známé fotografie Gii, na kterých pózuje nahá za pletivovým plotem. K focení se později připojila i Sandy, kterou Gia přesvědčila ke spolupráci.

Gia se poté začala o Sandy ucházet. Nechávala ji posílat květiny, často si volávaly a vídaly se. Jejich vztah byl ale dost bouřlivý a nestálý. 

V modelingovém prostoru si rychle získala své místo a začala se objevovat na obálkách známých časopisů, jako jsou Vogue nebo Cosmopolitan. 

„Nestala jsem se modelkou plánovaně. Tak nějak jsem jí prostě přirozeně byla.“

Gia Carangi

V 70 letech v Americe vznikl takzvaný Cocaine boom, kdy prudce vzrostly nelegální obchody a popularita kokainu ve Spojených státech. Nejčastěji ho užívala elita a celebrity mezi kterými byla i samotná Gia. 

V roce 1980 po smrti své mentorky a blízké přítelkyně Wiliam Cooperové se v pocitu osamělosti a ztráty obrátila k heroinu. Její závislost se později začala projevovat také v práci – výbuchy vzteku, usínání před kamerou, odchody z focení kvůli nákupu drog.  

Giina kariéra začala upadat a lidé z branže se jí vyhýbali kvůli možnému poškození jména. Nakonec se rozhodla podstoupit 21denní detoxikační program. Její střízlivost ale netrvala příliš dlouho a drogám znovu propadla.  

Po návratu z léčení se snažila znovu rozběhnout svou kariéru. I přesto, že mnoho společností spolupráci s ní odmítalo, pracovní nabídky díky svým minulým referencím stále získávala a většinu peněz utrácela za drogy.  

Později byla přijatá do intenzivního programu pro drogově závislé. Střízlivá vydržela sedm měsíců. Během této doby vystřídala pár civilních prací. Pracovala jako pokladní, poté v pečovatelském domě a také v prodejně s oblečením. 

Bohužel Giina závislost byla silnější a ke konci roku 1985 se vrátila k drogám a nespoutanému životu. 

Po čase si Gia začala všímat prvních příznaků, které souvisely s nemocí AIDS. Ve špatném psychickém rozpoložení a obtížné životní situaci se pokusila o sebevraždu předávkováním.  

Později byla přijatá do nemocnice s podezřením na zápal plic. Zde zjistili, že se nakazila virem AIDS, na jehož následky v roce 1986 bohužel zemřela. 

Gia navštívila Sandy naposledy kolem roku 1983 nebo 1984. Přišla k ní domů, položila si hlavu na její rameno a plakala. „Byl to konec našeho ‚románku‘.“ Popsala Sandy v rozhovoru s The Hollywood Reporter 

Párkrát se spojily ještě telefonicky, Sandy varovala Giu ohledně dopadů drog a možné nákaze nemocí AIDS. O Giině nemoci se dozvěděla až zpětně. 

Příběh Gii Carangi sepsal v knize Thing of Beauty: The Tragedy of Supermodel Gia, Stephen Fried. Jedná se o rozsáhlou biografii. Stephen čerpal informace pomocí rozhovorů s blízkou rodinou a přáteli, lékařských záznamů a především  ze soukromého deníku Gii, ke kterému mu rodina umožnila přístup.  

Kniha poté sloužila jako předloha a inspirace filmu Gia, ve kterém ztvárnila Carangi herečka Angelina Jolie.  

Christine Jorgesen 

Americká divadelní herečka, bavička a zpěvačka, která se proslavila ve Spojených státech po své změně pohlaví. 

Christine už od dětství pociťovala nepohodlí ve svém vlastním těle. Při studiu na střední škole si poté začala všímat, že ji přitahují muži. V této době stále žila v mužském těle a neměla ponětí o své identitě, proto začala přemýšlet o možné homosexualitě. O svých pocitech a domněnkách se ale nikomu nesvěřila. 

V 19 letech byla odvedena do armády, kde pracovala v administrativě. 

Po svém propuštění ze služby se Christine dozvěděla o možnosti změny pohlaví. Rozhodla se tedy vycestovat do Švédska a uskutečnit tam svou přeměnu. Během zastávky v Kodani se však setkala s Christianem Hamburgerem, dánským endokrinologem a specialistou na rehabilitační hormonální terapii. Nakonec se rozhodla podstoupit zákrok pod jeho dohledem v Dánsku. Ze stejné země pocházeli také její rodiče, mohla proto pravý důvod své cesty skrýt za návštěvu příbuzných.

Podařilo se jí získat zvláštní povolení od dánské ministryně spravedlnosti k finančním prostředkům, díky kterým mohla podstoupit nutné operace.  

Po celkových zákrocích a nutné rekonvalescenci se Christine cítila přijatá, sebevědomá a mnohem živější. 

Svým rodičům poslala dopis, ve kterém vysvětlila svou změnu pohlaví a dala rodině na výběr – buďto ji přijmou, nebo si každý půjde vlastní cestou.  

Christine se nakonec dočkala přijetí a po celý život měla s rodiči velmi blízké vztahy. 

1. prosince 1952 zveřejnil deník New York Daily News článek o Christine poté, co jeden z jejích dopisů unikl do redakce. Deník ji tím, veřejně bez jakéhokoliv souhlasu nebo vědomí, odhalil světu. 

„Příroda udělala chybu, kterou jsem nechala napravit, a teď jsem vaše dcera.” 

Christine Jorgesen

Po velkém zájmu, který vzbudil její příběh ve společnosti, se Christine stala celebritou. Začala se živit veřejným vystupováním v divadlech a nočních klubech. 

Později vydala svou biografii a pětidílný popis svého příběhu v časopisu The American Weekly. Přednášela také na univerzitních kampusech.  

V roce 1970 měl premiéru film věnovaný Christině životě. Objevila se mimo to i v dokumentu What Sex Am I?. 

Ve své vlastní biografii Christine zmiňuje, že jí přišlo nespočet dopisů od lidí, kteří se potýkali s krizí identity a byli jejím příběhem podpořeni. 

Christine dokázala lidem dodat odvahu – beze studu mluvila o své proměně a pomáhala tak edukovat veřejnost a bořit mýty ve veřejném prostoru.  

V roce 2012 byl její příběh uveden na venkovní veřejné chicagské výstavě Legacy Walk, oslavující historii LGBT osob. Poté byla roku 2014 oceněna na chodníku slávy Rainbow Walk v San Franciscu, který je věnován významných queer lidem, kteří zanechali trvalou stopu ve společnosti. 

Pochod Rainbow Honor Walk oslavuje životy, odkaz a odvahu průkopníků LGBTQ+ komunity, kteří utvářeli naši historii, kulturu a komunitu.

Webové stránky Rainbow Honor Walk 

Od roku 2019 je také zařazena na pamětní zdi National LGBTQ Wall of Honor v New Yorku.  

Dúhové žabky Pride

7,90 €

Veľká dúhová pride vlajka

9,90 €

Trans Pride balíček 2025

19,90 €