Za socialistických časů Československa nebylo o lesbách a gayích téměř ani slyšet.Jako by vůbec neexistovaly. Náklonnost ke stejnému pohlaví byla na území tehdejší ČSSR brána za úchylku, kterou si komunistická propaganda nemohla dovolit přijmout.Ideologie komunismu byla přece „dokonalá“ a nemohla mít žádné nedostatky či odchylky.

Poď na Dúhy! Zaregistruj sa na najväčšiu LGBT+ sociálnu sieť na Slovensku!
Viac informácií →

Homosexualita byla trestná ještě během Rakousko-Uherska. Po rozpadnutí této významné mocnosti (1918) nenastaly v trestněprávní legislativě Československého státu žádné změny. Na rakousko-uherském zákoně bylo zajímavé, že trestal jen muže, o ženy se vůbec nezajímal. Pohlavní styk mezi dvěma ženami prý nebyl možný.

Po druhé světové válce se poměry příliš nezměnily. Trestním zákonem č. 86 z roku 1950 se zavedla i trestnost styku mezi ženami. Jeho ust. § 241 až do roku 1961 znělo:

§ 241.
Pohlavní styk s osobou téhož pohlaví.

(1) Kdo se pohlavně stýká s osobou téhož pohlaví, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) s osobou mladší než osmnáct let, nebo
b) za odplatu.
(3) Kdo se nabídne k pohlavnímu styku s osobou téhož pohlaví za úplatu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky.

Komunisté sice slíbili, že homosexualitu trestat nebudou, po nástupu k moci však slib nedodrželi. Podle Stalina byla náklonnost ke stejnému pohlaví něco jako výplod buržoazní společnosti, proto ji odmítal přijmout.

Homosexuální styk mezi zletilými osobami se přestal trestat až v roce 1961. Bylo to odůvodněno tak, že se přece nemohou trestat nemocní lidé. Ti by se měli především léčit. Homosexualita byla považována za nemoc, úchylku, zvěrstvo a často byla považována za následek užívání drog. Gayové a lesby byli automaticky spojováni s prostitucí či dokonce pedofilií.

O jiné orientaci se během totality dalo dozvědět především z tehdejšího tisku.
Zdroj: Iniciativa Inakosť

Mnoho členů LGBT+ komunity raději žilo v utajení. Báli se odsouzení společností, ztráty zaměstnání či ztráty kontaktu s rodinou. To směřovalo k depresi a v některých případech i k sebevraždě.

Psychologové či sexuologové se snažili homosexualitu léčit. V padesátých letech byly provedeny různé, údajně dobrovolné pokusy. Osobám přehrávaly na projektoru akty jiných osob téhož pohlaví a účastníkům pokusu do těla vpichovali látku, která vyvolávala zvracení. Tyto pokusy, jak jinak, k ničemu nevedly. Vždy měli jen jeden závěr: homosexualita se léčit nedá. Tímto způsobem se alespoň konečně dospělo k závěru, že homosexualita je opravdu vrozená a že gayem či lesbou se člověk nestává následkem událostí během života, například užíváním drog.

První změny mentality společnosti v otázce jiné orientace byly citelné až na konci osmdesátých let, po něžné revoluci. V roce 1989 vzniklo první hnutí za rovnoprávnost homosexuálních menšin Slovenské republiky – Ganymedes.

Zdroje:

Titulní obrázek: Libuše Jarcovjáková

Text: Denník N, aktuality.sk, Iniciativa Inakosť

Podporte magazín nákupom v Dúhovom obchode

Pridaj sa do nášho tímu!
Baví ťa písať? Chceš mať svoj článok u nás na magazíne? Ozvi sa nám!
Napiš na magazin@duhy.sk →